ArteActa

# 02 — 2018

Tělo jako nástroj politického odporu

[Abstrakt].
Studie přibližuje akce Petra Pavlenského, které se uskutečnily mezi lety 2012–2014 v Petrohradě a Moskvě. Nahlíží je v kontextu ruského akcionismu, zejména tvůrců 90. let a první dekády nového milénia. Letmo se dotýká i předchozích domácích eventů označovaných za konceptualistické. Hledá mezi zmíněnými aktivitami analogie i případné odlišnosti. Pavlenského tvorbu charakterizuje skrze explicitní zacházení s vlastní tělesností a moment „absolutizace akce“. Studie se věnuje především vizuálním metaforám omezování občanské svobody, které jsou pro Pavlenského typické a jimiž umělec vyjadřuje svůj nesouhlas se stávajícími mechanismy moci. Zároveň je zde Pavlenského tvorba ztotožněna s teorií tří těl sociálních antropoložek Nancy Sheper Hughesové a Margaret Lockové, těla individuálního, sociální a politického.

[Abstract].
The article delves into the artistic actions of Pyotr Pavlensky, which took place during 2012-2014 in Saint Petersburg and Moscow, looking at them in the context of Russian actionism, especially artists from the 90s and 2000s, and briefly touches upon some previous events labeled as conceptual, searching for analogues and differences within these activities. Pavlensky’s work is characterized by the explicit manipulation of parts of his own body, and the moment of the “absolutization of the action.” The article is most of all interested in visual metaphors of the limitation of civil rights, which are typical for Pavlensky, and with which the artist expresses his disapproval of the emerging mechanisms of power. Meanwhile, Pavlensky’s work is put in context here with the theory of the social anthropologists Nancy Sheper Hughes and Margaret Lock of three bodies – the individual, social, and political.

ArteActa